Stáli jsme uprostřed supermarketu a moje dvouletá dcera ležela na zemi a křičela tak hlasitě, že se za námi otáčeli lidé z několika uliček. A já jsem nevěděla, co dělat.
Bylo to v obyčejné úterý odpoledne.
Potřebovala jsem jen pár věcí: mléko, chleba a jogurty.
Moje dvouletá dcera seděla v nákupním vozíku a všechno vypadalo naprosto klidně.
Pak jsme prošly kolem regálu se sladkostmi.
„Chci tohle,“ řekla a ukázala na velkou čokoládu.
„Dneska ne,“ odpověděla jsem.
A během tří vteřin se situace změnila.
Záchvat vzteku uprostřed obchodu
Dcera začala křičet.
Pak se prohnula v sedačce vozíku.
A o chvíli později ležela na zemi mezi regály a plakala tak hlasitě, že se lidé začali zastavovat.
Cítila jsem na sobě pohledy.
A hlavou mi běželo jediné: Proč se tohle děje zrovna teď?
Proč mají malé děti záchvaty vzteku
Když jsem to později řešila s dětskou psycholožkou, vysvětlila mi něco důležitého.
Malé děti často ještě neumí:
- pojmenovat své emoce
- regulovat frustraci
- zvládnout silné pocity
A když se tyto emoce nahromadí, může přijít záchvat vzteku.
Ne proto, že by dítě chtělo manipulovat.
Ale protože jeho mozek ještě neumí reagovat jinak.
Největší chyba, kterou jsem udělala
První instinkt byl snažit se situaci rychle zastavit.
„Přestaň.“
„Okamžitě vstaň.“
„Lidi se dívají.“
Ale čím víc jsem tlačila, tím víc se dcera rozčilovala.
Až doma jsem si uvědomila, že v tu chvíli potřebovala něco jiného.
Co pomohlo příště
Další podobná situace přišla o pár dní později.
Tentokrát jsem zkusila reagovat jinak.
Zůstat klidná
I když je to těžké, děti velmi rychle vycítí emoce rodiče.
Když jsem zpomalila a mluvila klidně, situace se uklidnila rychleji.
Pojmenovat emoce
Zkusila jsem říct:
„Vidím, že jsi naštvaná, protože tu čokoládu chceš.“
Najednou měla dcera pocit, že ji někdo chápe.
Nastavit hranici
Empatie ale neznamená změnit rozhodnutí.
Čokoládu jsme stejně nekoupili.
Jen jsme situaci zvládli bez velkého dramatu.
Moment, který mě překvapil
O pár dní později se dcera znovu na něco rozzlobila.
Tentokrát ale řekla:
„Já jsem naštvaná.“
A i když to zní jako maličkost, pro mě to byl velký moment.
Začala se učit pojmenovat svoje emoce.
Pokud tvoje dítě mívá záchvaty vzteku
Nejsi v tom sama.
Většina dětí mezi druhým a čtvrtým rokem si tímto obdobím projde.
Je to součást vývoje.
Důležité je:
- zůstat co nejvíc klidný
- uznat emoce dítěte
- ale zároveň držet jasné hranice
A i když se někdy může zdát, že tyto situace nikdy neskončí…
většina dětí z nich postupně vyroste.
Příběhy v článku jsou inspirované zkušenostmi rodičů z naší komunity.
